Výběr skialpinistických lyží se řídí podobnými pravidly jako u lyží určených výhradně na sjezd, avšak má určitá specifika, nad kterými je dobré se před koupí zamyslet. Předně je dobré si uvědomit, že prostředí, ve kterém se budete pohybovat se na hony liší od upravené sjezdovky. Při sjezdu se potkáte s různými druhy sněhu, od hlubokého prašanu přes rozbředlý firn až po vyfoukané ledové plotny. Skialpinistická lyže tedy musí být daleko univerzálnější než ryze sjezdové modely.
Skialpinismus se s trochou nadsázky dá rozdělit do tří odnoží. Rozlišujeme závodní, tradiční a turistické odvětví, které se od sebe postupně svým vývojem stále více vzdalují ruku v ruce s vybavením, které za poslední dvě desetiletí poskočilo o mílový krok vpřed. Je tedy dobré se zamyslet, co od tohoto sportu každý očekává a kam chce směřovat.
Turistický styl, označovaný ve světě slovy jako ski-touring, mountaineering, adventure, classic apod., je přirozeně nejrozšířenější odnoží. V alpských zemích v zimě podstatě vytlačil pěší túry. V podstatě znamená svobodný pohyb v horách umožňující snadná stoupání a bezpečné a rychlé sjezdy. Naši alpští sousedé si zpravidla najímají horské vůdce při výstupech na jednoduché sněhové vrcholy, které následně sjíždějí, nebo absolvují přechody hřebenů a ledovců s přespáváním na horských chatách. Pro tento styl není nutný nějaký výrazný horolezecký trénink a může jej prak🡕 tikovat v podstatě každý průměrně trénovaný jedinec.
Konstrukce lyží se snaží kopírovat výše popsaný styl. Lyže musí být lehká, aby příliš netížila při několikahodinových výšlapech přesahujících i tisíc výškových metrů, zároveň však musí být i relativně tvrdá, aby vydržela zátěž při dlouhých údolních sjezdech s těžším baťohem. Šíře ve špičce se u těchto modelů pohybuje v rozmezí 102 – 110mm, ve středu okolo 80mm a na patce okolo 96 mm. Váha by měla být v rozmezí 1100g – 1300g, samozřejmě velmi orientačně. Použitý materiál opět závisí na jednotlivých výrobcích, avšak stále platí za nejpoužívanější dřevěné jádro, někdy kombinované s akrylátovými či jinými syntetickými směsmi. Zpevnění je prováděno přidáváním různých karbonových či laminátových pletenin. Pro odlehčení se při konstrukci jádra lyže používají miniaturní vzduchové komory a kanálky.
Závodní pojetí s sebou přináší požadavek na dosažení minimální hmotnosti, čemuž se výrobci snaží podřídit takřka vše. Váha špičkových závodních lyží, označovaných termíny ultra-light, race, performance, pro, apod., atakuje hranici 850g, přičemž by použitím nejnovějších technologií neměla utrpět tvrdost lyže. Toho je dosaženo různými karbonovými a sklolaminátovými směsmi, čemuž samozřejmě odpovídá i výše ceny. Za ni se vám závodní lyže odmění pocitem těžko popsatelné lehkosti při výšlapu, ale rovněž ne přílišným komfortem při sjezdu oproti širším modelům, protože nejcennější vteřiny se na závodech přirozeně sbírají při výstupech. Na sjezdovou stránku věci zde tudíž není kladený takový důraz a je proto nutné se při sjezdu trochu přizpůsobit.
Šíře ve špičce je užší, často ustálená okolo hodnoty 96mm, ve středu okolo 65mm a na patce 80mm. Opět samozřejmě orientačně. Váha se pohybuje od 850g výše.
Tradiční pojetí skialpinismu je nejvíce zaměřené na sjezd, přičemž je nutné k jeho dosažení absolvovat dlouhé a někdy i hodně náročné výstupy při kterých se často používají horolezecké pomůcky, zejména mačky a cepíny. Základní pravidlo bezpečného sjezdu je o tom, že se stoupá stejnou cestou nahoru, jako se následně jede dolů, přičemž jsou často sjížděny i stěny, jejichž samotný výstup má sportovní hodnotu, byť se samozřejmě se současným pojetím horolezectví nedá po obtížnostní stránce vůbec srovnávat. Není tudíž kladen takový důraz na hmotnost lyže, protože je často nesena na baťohu, neboť stoupání na pásech je ve svazích nad 40° sklonu nemožné. Hlavní důraz je kladen na sjezd, kdy jezdec musí mít ve své lyže maximální důvěru, neboť není při sjezdu nijak jištěn a jakékoliv technické selhání by mohlo mít fatální důsledky. Taková lyže tedy musí být velmi tvrdá a daleko širší než její příbuzné, přičemž i hmotnost zde hraje důležitou roli, neboť se lyže při vyšší váze při mnoha hodinách na zádech nebo na nohách v případě nástupu pod stěnu náležitě pronese.
Konstrukce takových modelů nejčastěji označovaných slovy jako freeride, mountain, apod., se často blíží modelům lyží určeným ryze pro jízdu v prašanu, avšak je užší ve středu pro lepší stabilitu na umrzlém ledovém podkladu, který se v prudkých svazích často vyskytuje. Na druhou stranu by ale neměly být zase příliš vykrojené, protože musí vždy umožnit bezpečné zastavení za jakýchkoliv podmínek na jakémkoliv podkladu. Zároveň lyže musí svou šíří dobře nést v prašanu aby nedocházelo k přílišnému zařezávání a jezdec tak mohl nerušeně plout svahem.
Šíře ve špičce se pohybuje v rozmezí 115 – 120mm, ve středu 80 – 90mm a na patce v průměru okolo 105mm. Pokud šíře ve středu přesáhne uvedenou hodnotu, je nutné pomyslet na speciální rozměr brzdiček na vázání, které by měly být u dobrých prodejců k dostání.
Design je hodně individuální a sezónní záležitostí. Proto pouze jediné doporučení na závěr. Pamatujte na to, že při každé túře našlapete několik tisíc monotónních kroků při stoupání za vysněným sjezdem a váš pohled většinu času směřuje právě na lyže a na to, jak se posunují sem a tam. Pokud se vám lyže nebudou vizuálně líbit, tak je raději nekupujte, neboť vám nepodařený motiv poleze brzy na nervy.
Komentáře