Bouldering je jednou z nejmladších lezeckých disciplín, která je specifická lezením krátkých, technických úseků bez lana🡕 a jiných jisticích nebo bezpečnostních pomůcek. Není nic jednoduššího, než sehnat vhodnou obuv🡕 , pohodlný oděv a směle vyrazit na některou z početných stěn si "zabouldrovat".
O co vůbec jde?
Smysl slova pochází z anglického "boulder" – balvan. Bouldering původně vznikl jako tréninková metoda horolezce a do dnešní doby se postupně vyvinul jako samostatná lezecká disciplína. Díky své časové nenáročnosti a efektivitě jakožto tréninkové metodě se bouldering stal velice oblíbeným a počty jeho příznivců neustále rostou. Na své si přijdou sportuchtiví adepti prak🡕 ticky všech věkových skupin.
Bouldruje se buď na vyšší balvanech anebo se dá dobře zabouldřit i na skále, kde vedou i cesty s lanem🡕 . Umělá lezecká stěna také nabízí kromě jištěných cest až do samého stropu mnoho variant vhodných pro bouldrování, a to od nejlehčích, až po ty nejtěžší cesty. Navíc k profilu stěny přišroubované chyty skýtají nepřeberné množství kombinací a během několika minut mohou vzniknout na omezeném prostoru tělocvičny desítky nových cest. Pro začátečníka představuje bouldering nejvhodnější variantu, jak se se stěnou poprvé seznámit.
Při bouldrování se rozdělují dva druhy přelezu – bouldr a traverz. Bouldr většinou vede na vršek šutru anebo svisle vzhůru. Traverz vede nad zemí kolem dokola. Bouldr má většinou kolem pěti až osmi kroků (samozřejmě může být i méně a naopak) a traverz má většinou kroků o něco více.
Rizika při boulderingu jsou především při seskocích, kdy je nutné dobře trefit bouldermatku případně sparing vás na ni nasměruje anebo přichytí. Při nižších bouldrech je riziko téměř nulové. Avšak při tzv. highballech: bouldry až do 8 –10 metrů, je už riziko vyšší. Na boulderingu je nejlepší, že lezci mají hned možnost konfrontovat se s druhými a těžké kroky se dají stále zkoušet.
Co je k tomu potřeba?
Velkou výhodou boulderingu je nenáročnost na vybavení. Na lezení a pro správnou boulder session stačí lezečky - speciální obuv🡕 , která dobře obepíná nohu. Vyrábí se řada druhů a z různých materiálů. Každá z nich má jiné vlastnosti a je určena k různým druhům lezení.
Maglajs pytlík - opět se vyrábí celá řada maglajzpytlíků od nejmenších po největší.Používá se na uložení magnésia a buď ho má lezec připnutý za pasem anebo ho má na zemi blízko bouldru.
Magnésium - používá se na vysoušení rukou od potu.Zvyšuje to tak tření rukou na skále. Pozor však je důležité znát, kde se magnésium používat smí a kde ne. Bouhužel téměř všude na písku je používání zakázáno.
Kartáček - slouží k čištění chytů a stupů. Používají se buď speciální lezecké kartáčky anebo i kartáčky na zuby.
Bouldermatka - speciální dopadová matrace🡕 , která se po složení dá nosit na zádech.
Tejpka - stává se, že při častém lezení dochází k poranění kůže či prstů. Při drobných zraněních lze kůži či prst ošetřit tejpkou nebo-li lepící páskou.
Lokality
Vhodná místa pro venkovní bouldering v Čechách jsou Petrohradské skály poblíž Karlových Varů, dále Moravský Kras, Ostrov a Labské údolí. Asi největší boulderingovou mekou je Fointainableau ve Francii poblíž Paříže.
Indoorová boulderingová centra se v Čechách už nachází pomalu v každém větším městě.
Komentáře